Rostyslav Prokopyuk: psychoterapeut, umělec a hlas Ukrajiny v Česku

Psychoterapeut, umělec, básník a zakladatel Ukrajinského institutu v Praze — Rostyslav Prokopyuk žije v české metropoli již 34 let. Píší o něm česká média, jeho jméno je uvedeno v evropských encyklopediích a výstavy probíhají na Bratislavském hradě. V Ukrajině jeho příběh teprve začínají objevovat.

Novinářka Tamara Kutsai si s Rostyslavam Prokopyukem povídala v jeho pražské kanceláři — mezi obrazy, knihami a krabicemi s léky pro vojenskou nemocnici — speciálně pro médium CultHub.

Jak se Praha stala domovem

Do Česka se Prokopyuk dostal na počátku 90. let — prostřednictvím rádia. Při práci v regionálním rádiu v Ivano-Frankivsku vedl psychologické session před pořadem „Písně na přání“. Uslyšeli ho Češi a pozvali ho. Zpočátku se vracel každé tři měsíce — tak to trvalo čtyři až pět let. Pak zůstal. Natrvalo.

„Každý, kdo se považuje za Ukrajince, by měl Ukrajinu více či méně reprezentovat. Svým chováním, svým přístupem k Čechům i k Ukrajině,“ říká Prokopyuk. Podle něj je každý Ukrajinec v zahraničí — ať známý nebo ne — tváří své země.

Kniha rekordů a metoda „návrat k realitě“

První roky v Česku pracoval Prokopyuk jako psychologický poradce. Později vyvinul vlastní metodu odvykání od kouření — „návrat k realitě“. Podstata: pacient je vrácen do okamžiku první cigarety, jsou fixovány nepříjemné pocity a návyk je „přepsán“ na úrovni podvědomí.

„Vše musí být tady a teď. Když přijde bolest — je to okamžik. A za okamžik musí odejít,“ vysvětluje Prokopyuk. Metoda funguje od prvního sezení za jediné podmínky: pacient musí opravdu chtít změnu. Tisíce úspěšných případů mu přinesly zápis do České knihy rekordů.

„Po roce 1945 všechny ukrajinské instituce v Praze zanikly“

Jedním z klíčových témat rozhovoru je místo Ukrajiny v českém prostoru. Prokopyuk připomíná: Praha měla silnou ukrajinskou tradici — sídlila zde Svobodná ukrajinská univerzita (dnes v Mnichově), slavilo se 100. výročí muzea ukrajinského národně osvobozeneckého boje. Po druhé světové válce však všechny ukrajinské instituce zanikly.

„Teprve v roce 2024 to otvírám, i když stát by o to měl pečovat,“ říká zakladatel Ukrajinského institutu v Praze. Snem je mít vlastní prostor pro více než 20 ukrajinských organizací, které ho dosud nemají — otevřený Čechům i Ukrajincům.

Umění jako poslání

Souběžně s psychoterapeutickou praxí je Prokopyuk aktivním umělcem. Výstava „Energie dobra“ na Bratislavském hradě čítala 60 děl a měsíc přijímala denně 20–30 návštěvníků. Výtěžky z výstav směruje na podporu Ozbrojených sil Ukrajiny a posílá léky do kyjevské vojenské nemocnice.

Nedávno se ve Lvově konal jeho tvůrčí večer „Kávu pijí živí“ — o válce, ztrátách a těch, kteří ještě žijí. „Pro ty, kdo žijí — žít. A ty, kdo nežijí — pamatovat,“ formuluje Prokopyuk poselství představení.

Posttrauma: „To bude tragédie lidské duše“

Prokopyuk varuje: to nejtěžší teprve přijde. Tisíce lidí s posttraumatickým syndromem, amputovaných, rodin pohřešovaných. „Společnost není připravena ani podpořit, ani pomoci, a stát není připraven. To bude větší tragédie než sbírky na zbraně,“ říká a trvá na nutnosti státního programu psychologické rehabilitace.

Zdroj: CultHub. Autorka rozhovoru: Tamara Kutsai.